Březen 2011

Harry Potter & Deathly Hallows deleted scene #1

26. března 2011 v 11:38 | Taylorova99 |  Harry Potter-news
Prvá vystrihnuté scéna z Darov Smrti I a ja stále nechápem prečo ju vystrihli. No bože, film by bol o minutu dlhší...Neviem ako Vám, ale mne (a určite aj tým čo čítali knihu) tam chýbalo to rozlúčenie z Dursleyovcami.
A teraz už k spomínanému videu:
PREKLAD
Petúnia: Žila som v tomto dome dvadsať rokov. A teraz sa odo mňa očakáva, že odídem v priebehu jedinej noci.
Harry: Mučili by vás. Ak si budú myslieť, že viete, kam idem, nezastavia sa pri ničom.
Petúnia: Myslíš si, že neviem, čoho sú schopní? Vieš, tej noci v Godrickovej úžľabine nezomrela len tvoja mama. Ja som prišla o sestru.


Bad news, I´m ill.

22. března 2011 v 15:06 | Taylorova99

Je to tak...po niekoľko mesiacoch(čo je pre mňa nový rekord, pretože prednedávnom som bola chorá skoro každý druhý mesiac, teraz som vydržala byť zdravá 5 mesiacov.HURÁ) som chorá...
Dúfam, že využijem každú voľnú chvíľku na písanie poviedky a vymýšľanie ďalších zadaní do literárnej súťaže...a sem tam by som sa chcela pozrieť na nejaké učenie(čo je dosť nepravdepodobné)
Každopádne sa budem snažiť čo najskôr vyliečiť a otravovať vás:))
Zatiaľ sa majte krásne;)

Grimmauldovo námesie/časť šiesta

21. března 2011 v 21:50 | Taylorova99 |  Grimmauldovo námestie číslo 12
Trošku som premazala spisovateľské závity a napísala ďalšiu časť. V poslednej dobe nemám nápady a ak áno tak to neviem dostať "na papier". Ale to je asi bežné...radšej snívam:D
Tak pekné "počteníčko" :))

Majú Tichošlapa.
Ako mi tieto dve slová dokázali rozklepať ruky. Mimovoľne som bežala za Dumbledorom, pretože on určite vedel viac. Vedela som, že to čo mi povie vo mne prebudí obludu plnú emócií. Ale chcela som vedieť viac.
Celú dobu ako som bežala po chodbách hradu až k riaditeľovej pracovni ma napadali tie najhoršie závery.
"Vajíčka černožienky." Bolo heslo aby sa kamenná obľuda otočila a odhalila schody. Ťažké drevené dvere Dumbladorovej pracovne som celou silou otlačila. Vedela som, že nebude sám a dokonca som aj tušila, že s ním bude Snape, no bez úškrnu.
"Čakal som ťa." Kľudne zhodnotí môj príchod.
Udýchane sa chytím operadla stoličky a naberám dych a slová.
"Ako sa to mohlo stať? Veď v dome nie je sám! Slúbili ste mu ochranu!" Obluda vo mne prejavuje svoj hnev naplno.
"A kto hovorí, že odhalili sídlo?" Zapojil sa aj Snape. "Tomu idiotovy nikto nekázal ukázať sa na verejnosti. Bolo to jeho rozhodnutie."
"Bol by si na tom podobne keby si nemohol vystrčiť päty z domu a nenadýchnuť sa čerstvého vzduchu. A ako vlasne vyšiel von?"
"Sirius je múdry, veľmi múdry a vyjsť pre neho bola hračka." Povedal Dumbledor a ako zvyčajne sa opieral o mysľomisu a hádzal do nej myšielky, ktoré sa mu ťahali zo spánku ako strieborné nite.
"Čakal len na dôvod aby mohol utiecť a tým si samozrejme ty. Dá sa povedať, že je to znovu tvoja chyba. Chýbalo málo a odhalili by sídlo a..." Snape sa do mňa vrýval čiernymi očami akoby na mne skúšal oklumenciu.
"Severus prosím..." Zastavil ho Dumbledor a pokojne sa na mňa pozrel.
"Bol som za ním v Azkabane a rozprával o tebe..." Otočil ku mne svoju tvár s modrými očami.
"Kedy je naplánovaný bozk?" Bozk dementora. Bozk po ktorom sa nezobudíte a zomriete v absolútnom chlade, bez citov a spomienok....bez lásky.
"Za dva dni, ale dá sa..." Namietal Dumbledore.
"Nedá sa spraviť absolútne nič. Ľuďom z ministerstva je ukradnuté či je Black nevinný alebo nie. Je im jedno či porušil alebo neporušil prísahu o úkryte Potterovcov. Ide im iba o seba. O to aby si zachránili vlasný krk." Jeho čierne oči boli akési iné, možno to spravil ten lúč mesiaca čo presvital cez okno alebo súcit nad tým koho z duše nenávidí.
"Čo ti o mne povedal?" Chcela som počuť aspoň repliku jeho rozprávania, niečo posledné čo povedal predtým ako ho pohltí chlad.
"Hovoril o láske, o..."Dvere sa rozrazili a Snape bol preč. Dumbledore len ledabolo pozrel na kúsok čiernej látky lež zmizla vo dverách"...o tom, že nechcel aby si odišla, že ti chcel povedať ako ťa mal rád."
Do očí sa mi tlačili slzy, ale nebola som schopná plakať. Záver bol jasný. Sirius zomrie a ja mu nemôžem pomôcť.
Bez akýchkoľvek rečí som odišla z riaditeľovel pracovne a až vtedy som sa mohla zložiť. Oprela som sa o kamennú stenu pri soche jednookej čarodejnice a telo mi pomaličky padalo na zem.
Niekto ku mne kráčal, no cez uslzené oči som videla iba čierne čmuhy. Zdvyhol ma zo zeme a za ruku ma viedol preč. Kráčali sme príliš dlho a ja som si ani poriadne neuvedomovala prečo kráčam s ním. Čím dlhšie sme išli, tým mi bolo chladnejšie ako by sme mali namierené do...žalárov. Snapových žalárov.

Ralph Fiennes má obří penis, filmaři mu ho museli zmenšit o osm centimetrů

21. března 2011 v 15:54 | Taylorova99 |  Ralph Fiennes
Úprimne ma to zaujalo a nedalo mi neprečítať si to a nedať to sem:D

****

Podle Ratnera experti na digitální úpravy filmu zmenšili penis Fiennesovi o osm centimetrů, protože byl příliš dlouhý a působil v erotickém záběru jako monstrum.

Sám Ralph k natáčení té scény uvedl: "Nebyl to žádný velký problém. Nevím, proč bych měl mít na konci té erotické scény trenky, působilo by to hodně nerealisticky."

Fiennes musel mít digitálně změněnu nejen velikost přirození, ale mistři zvláštních efektů vybavili jeho tělo také tetováním, která ve skutečnosti nemá.

****
Ja si neviem predstaviť nič iné iba dobre obdareného Voldemorta v trenkách(a možno aj bez nich)=))


Gary Sinise, David Thewlis, Gary Oldman. Happy Birthday

21. března 2011 v 15:48 | Taylorova99

Pred 56 rokmi sa narodil ten najlepší, najhumánejší a najpokerfejsovenší herec pod slnkom. Áno malý Sinise. Aj by som na tento pre mňa skoro nevýznamný deň zabudla keby mi na mail neprišla pripomienka.
Garymu prajem len to najlepšie, veľa hereckých úspechov(tých nie je nikdy dosť, zvlásť pri jeho osobnosti), aby ostal taký úžasný a skvelý ako je:)



David Thewlis. Pamätám si scénu s HP ako odohnal vo vlaku dementora. Vtedy sa mi očičká zaleskli a vedela som, že ho budem mať viac než rada. 48 je celkom pekný vek, aj keď ja osobne by som mu povedala viac. Želám mu len to najlepšie. Hlavne nech nezabudne vypiť vlkolačí elixír;)

Gary Oldman. Pre mňa stále Sirius. Dlhšie vlnité vlasy, milujúce oči a potetovaný hrudník(Why so sirius?). Dnes oslavuje 53 rokov a ja mu želám len to najlepšie:)

3 kolo(Literárna súťaž)

20. března 2011 v 19:58 | Taylorova99 |  Literárna súťaž

Ahojte:)
Tak ma napadla ďalšia blbosť na zadanie:)
Vašou úlohou bude opísať jeden deň od ranného vstávanie, potreby, jedenia, práce až po spánok(je to len na vás) jedného z nižie uvedených ľudí. Píšte v prvej osobe(akoby ste to boli vy). Hodnotiť sa bude originalita(tej nie je nikdy dosť). Hlavne nech to nie fádne a nudé. Môžete si veľa, veľa vymýšľať, ja mám fantáziu dobre rozvitú:D
Máte na výber týchto ľudí:
Horatio Caine
Eric Delko
Calleigh Duquesne
Ryan Wolfe
Mac Taylor
Stella Bonasera
Don Flack
Danne Messer
Gil Grissom
Sara Sidle
Nick Stokes
Catherine Willows
Severus Snape
Lucius Malfoy
Lord Voldemort
Albus Dumbledore

Posielajte na mail Meggie.Schreiber@gmail.com a nezabudnite napísať názov. Termín pondelok 28.3.
V prípade nejakých otázok píšte na mail alebo do komentára.
Teším sa na Vaše diela a prajem veľa šťastia pri ich tvorení;)

Harry Potter & Deathly Hallows video

20. března 2011 v 13:37 | Taylorova99 |  Harry Potter-news
Americká televízia ABC Family hodinu po polnoci nášho času priniesla cez reklamnú prestávku počas filmu Harry Potter a Kameň mudrcov exkluzívny sneak peek - prvé oficiálne video - k pripravovanému filmu Harry Potter a Dary Smrti II. Zostrih ponúka prierez dejom záverečnej časti s komentárom Daniela, Ruperta, Emmy, režiséra Davida Yatesa i producentov Davida Heymana a Davida Barrona.

Úžasné. Samozrejme hlavne scény so Severusom.
+
Dve fotky Snapa



Sen, co se mi včera zdál

20. března 2011 v 11:50 | Kebule

Ryan stál opřený u kávovaru a počítal kapičky padající do konvice. Nesnášel
pondělní rána, zvlášť když ho čekala dvojitá směna.
"Krásné ráno" ozvalo se za ním.
"Jak pro koho Caleigh" odpověděl aniž by se otočil a dál počítal kapky.
"Dneska je to kafe extra nechutný, radši bych ho nepila"
"Myslím, že to zvládnu."
"Jak myslíš, ale pak si mi nestěžuj. Uvidíme se pak."
"Hmm" zabrumlal Ryan. Neměl vůbec na nic náladu, nejradši by šel zpátky domů.
"Pane Wolfe?"
Ryan se rychle narovnal a opatrně se otočil. Naproti němu stál Horatio, v černém
obleku se slunečními brýlemi v ruce.
"Pohodě.. dám si kafe a budu jako rybička"
"To doufám" řekl Horatio, vzal brýle do obou rukou a dramaticky se podíval do země,
" protože jinak" levou rukou brýle pustil, pravou si je rychlým pohybem nasadil a
s ještě vážnějším výrazem pronesl,
"Nebudete fit" Po těchto slovech se s trhnutím otočil a odešel z místnosti.
Ryan nejdřív začal rudnout a když Horatio zašel do výtahu, tak se už neudržel a
dostal záchvat smíchu.
Po dobrých pěti minutách si otřel slzy, vypil kafe a s úsměvem na tváři šel za Erikem.
"Čau kámo" pozdravil kamaráda, který zrovna seděl za stolem přeplněným starými
složkami.
" Nazdar, já myslel, že máš špatnou náladu. Alespoň to říkala Caleigh.."
" No jo, to bylo před tím, než mě Hoatio obohatil svým moudrem" řekl Ryan a přehrál
Erikovi scénu. Ten jenom koukal, s čím dál tím větším úsměvem, a když Ryan
skončil, oba propukli v hurónský smích.
" To je ještě lepší než minule" zajíkal se Eric.
Ryan jenom přikývnul a postavil se do typické Horátiovy pózy.
"Eriku" řekl s lehkým úsměvem
"měl bys vědět"nasadil si imaginární brýle
" že máš nárok na volno"
V tu ránu oba znovu propukli v smích, až najednou Ryan spadl na zem a uhodil se
do hlavy.
"Kámo si v pohodě?" řekl Eric otírající si slzy z očí.
"Hele… je mi divně. Ale to přejde."
Ale nepřešlo…a tak se šel Ryan na chvilku natáhnout.
Po pár hodinách ho vzbudil hlas Erika.
" Vstávej, máme problém."
" Co je?
" Jde o Franka, nejdřív začal mlít něco o mrkvi a pak mu ruplo… asi unesl Horátia."
" Děláš si ze mě srandu ne?" řekl Ryan pobavěně.
" Bohužel… a teď s tím začala i Caleigh… pojď se mnou."

Erik zavedl Ryana k sobě do auta, kde seděla Caleigh. Na první pohled vypadala
normálně jako vždycky ale pak promluvila.
" Unesli mrkev a já nevím, jak si oholit podpaždí"
"Co?"
" Neptej se a pojeď. Zachytili jsme signál z Frankova podpaždí… teda z mobilu. Je
na letišti"
A tak se vydali na cestu.
" Petržel nasadí uhličitan sodný do břicha velryby?" řekla velmi vážně Caleigh, když
bylo letiště na dohled.
" Ježíš lidi, tohle přece není pravda. Vždyť je to ulítlý"
"Věř mi, že mě se to nezdá víc než tobě." Pak se Erik na odmlčel a po chvíli jen
s udiveným výrazem ukázal před sebe.
Na runwayi letiště stálo policejní auto, kus před ním byly rozmístěny tři žluté stojánky
a kousek od nich byl kufřík s foťákem. To nejdivnější bylo ale za tím.
Stál tam Horátio a s naprostým klidem pozoroval Franka, jak okolo něj pobíhá
v červenobílých šatičkách a něco vykřikuje.
A jak se jejich auto přibližovalo, Horatio rukou naznačil aby zastavili.
Všichni tři pomalu vystoupili z auta stoupli si před něj.
" Budeme dělat lambádu?" zeptala se Caleigh.
" Teď ne, počkej" Řekl Ryan a přistoupil blíž k Ericovi…
"MRKEEEEEEEEV!!!!!" Zakřičel Frank a začal zběsile poskakovat.
"Já budu lambádu dělat rozhodně teď" řekla Caliegh velmi znepokojeně.
"Ericu?" zašeptal Ryan a dal si ruce v bok " Myslím, že mrkev bude potřebovat
lambádu"

Definice zločinu

20. března 2011 v 11:48 | Jeanette

Ten den pršelo. Pro Kriminálku Miami to vůbec nebylo dobré počasí, protože déšť teď zametl všechny
stopy, které by se kriminalistům mohly hodit. Pokud se případ kvůli nim nevyřeší, budou moci
poděkovat jen tomu dešti. Dešti, který se v Miami objeví maximálně desetkrát do roka.
Škoda, že se nedá zatknout, pomyslela si Calleigh. Tohle místo činu ale nebylo tak závažné a náročné
jako obvykle. Naštěstí se zatím žádná nehoda nestala. Ale mohla by. Na tomto místě se před chvílí
střílelo, a i když nikdo nikoho netrefil, musí se to prošetřit. Nikdo si jen tak z ničeho nic nemůže zajít
na letiště a prostě začít střílet.
Naštěstí tu nebyla žádná krev. A takovým případům se u Kriminálky Miami říkalo výjimečné. Déšť
asi bránil útočníkovi přesně mířit a kapky kazily dráhu střely. V jistém smyslu jim tedy déšť docela
pomáhal. Jednou protihráč, podruhé spojenec. Počasí je nevyzpytatelné.
Teď už naštěstí nepadaly z nebe kapky, jen bylo mokro.
Calleigh se sklonila k zemi a začala pátrat po kulce, která by ji mohla dovést k útočníkovi, zatímco
Ryan se chystal promluvit se svědky. Eric měl za úkol zaznamenat všechny budovy a místa, na kterých
se mohl střelec v době útoku nacházet.
Vytáhla svítilnu, aby se mohla podívat do tmavé části pod autem, když v tom ji nikdo vyrušil.
Je lež zločin? Calleigh se neohlédla. Napadlo ji, že to je asi jen někdo, nějaké děvče, které její práce
zajímá a chce pomoci s odpovědí na nějaké otázky.
"Já nevím," odpověděla potuteleně, baterkou stále míříc pod podvozek auta a prozkoumávajíc
každičký centimetr čtvereční. "Těžko říct. Pokud kvůli té lži zemřou lidé, pak ano, pak je to zřejmě
zločin. A že takové lži znám. Ale existují malé lži, takříkajíc nevinné, které snad nic takového nezaviní.
Ale to neznamená, že nejsou špatné."
Pod podvozkem nic nebylo. Calleigh zhasla baterku a podívala se po hlase, který se jí dotázal. Stála
tam hnědovlasá dívka oblečená do letních šatů, štíhlá, snědá a obrýlená.
Takže lež není zločin? Calleigh zakroutila hlavou. "Zločin je hrozně spekulativní pojem. Nedá se to
jednoznačně říct."
"Ehm… Call…?" ozvalo se jen pár metrů od ní. Stál tam Eric a podezřele si blonďatou kolegyni
pozoroval. "Jsi v pořádku?"
"Ano, jen jsem mluvila s touhle dámou…" usmála se Calleigh na Erica a ohlédla se zpět ke slečně.
"Call, ale tam nikdo není."
Detektivu Duquesneové se zamrazil úsměv na rtech. Ta dívka nemohla přece jen tak rychle zmizet, to
prostě nebylo možné. To bylo proti přírodním zákonům.
"Před pár vteřinami jsem s ní hovořila…" Duquesneová nechápavě koukala na místo, kde děvče
stálo. Nedávalo jí smysl, proč měla na sobě v době deště letní šaty a nedávalo jí smysl, jak mohla tak
najednou beze stopy zmizet. Když se ale Eric opět začal věnovat své práci, sama zapřemýšlela nad
tím, co je to vlastně zločin.

Delko pozorně sledoval celé letiště. Nenapadalo ho, kam by se útočník mohl schovat, aby mohl
vystřelit, aniž by si ho někdo vůbec všiml. Ale pochopil ve chvíli, kdy se jeho zrak zaměřil na
nedalekou vyhlídkovou věž, která stála u kraje letiště. Nacházela se na ní kabina, dostatečně velká
k tomu, aby v ní pachatel schoval odstřelovací zbraň a dostatečně průhledná, aby ten dotyčný měl i
celkem dobrý výhled.
Pousmál se. Na tohle se zaměří. V ruce už třímal kufřík s vybavením, vydal se tedy kupředu.
Co je to zločin? Ozvalo se za jeho zády. Eric se ohlédl a spatřil rudovlasou dívku, trochu silnější,
v tmavých punčochách a černé sukni dlouhé pod kolena.
"To se nedá tak jednoznačně definovat, slečno." Odpověděl Eric. Snažil se pousmát.
Když se to nedá tak jednoznačně říct, jak to, že můžete zatýkat zločince, kteří něco provedou? Co když
je vražda a pomluva stejný zločin?
"To bych neřekl. Zákon jednoznačně udává, co je to zločin a za co můžeme dotyčného odsoudit a na
jak dlouho ho můžeme odsoudit. Jsou vážné zločiny a jen mírné. Vražda rozhodně není stejný zločin
jako pomluva. S tím s vámi nesouhlasím."

Ale říkáte, že pomluva je zločin, i když jenom mírný. Jedna holka, kterou znám, je hrozná lhářka a
všechny jenom pomlouvá. Můžete ji taky zatknout?
"Můžu se zajímat jen o zločin, který udává trestní zákon. Morální zákony jsou… jiné, víte? Ty jsou
nepsané a nejasné."
Ale proč?
"Delko?"
Eric se ohlédl na druhou stranu. "Jo?"
"S kým to mluvíš?" chtěl vědět Ryan.
"No přece tady s tou…" když se ale opět podíval na místo, kde ještě před vteřinou stála rudovlasá
slečna, mohl se dívat jen na zmoklý asfalt.
Nechápavě se poškrábal na hlavě. "Copak tys ji neviděl, Wolfe?"
"Ne, Ericu. Nikdo tam není. Nemám ti třeba pomoct…?"
"Ne, díky. To zvládnu." Odpověděl chladně Delko.
Když ale prozkoumával vyhlídkovou věž, musel neustále myslet na to, co je to vlastně zločin.

Ryan se od svědků nic nedozvěděl. Rozhodl se tedy, že pomůže kolegyni Calleigh s hledáním kulky, a
podívá se na druhou stranu místa činu. Nebylo zrovna malé. Sklonil se k zemi a skoro až přimhouřil
oči, jak se soustředil.
Je sebevražda zločin? Zaznělo směrem od jeho zad. Nemohl se otočit, protože nechtěl ztratit zorné
pole. Zmohl se alespoň na soustředěnou odpověď. "Těžko, když není koho za ni odsoudit."
Proč je v tom názvu teda slovo vražda, když vražda je zločin, a sebevražda není zločin?
"Neřekl jsem, že sebevražda není zločin. To se těžko definuje. Pokud to ten člověk přežije, podrobuje
se psychickému léčení. Ale podle trestního zákona nemá nikdo právo sáhnout ani na cizí život, ani na
vlastní."
Nedalo mu to. Ohlédl se. Stála tam dívka, blondýnka, oblečená do džínsů a kožené bundy, vysoká.
"Proč vás to zajímá?"
"Jsi v pořádku, Ryane?" ozvala se Calleigh. Ohlédl se k ní.
"Jo, proč bych neměl být?"
"Povídáš si sám se sebou. Říkáš něco o sebevraždách. Začínám mít strach."
"Tahle slečna se mě jen ptala…" Ryan se ohlédl zpět, ale nikdo tam nestál. "Divný." Řekl sám sobě.
"Ryane, nikdo tam není."
"Aha… No. Nevím, co to do mě vjelo. Asi se mi něco zdálo…" snažil se hájit Wolfe. Nechtěl před
kolegyní vypadat neschopně. Ta nicméně chápavě přikývla a vrátila se ke své práci.
Ryan se tvářil, jako že hledá kulku, ale vlastně přemýšlel nad tím, zda je sebevražda zločin.

(až tenhle odstavec vlastně popisuje děj na obrázku)
"Našli jste něco?" zeptala se Calleigh, když všichni tři dokončili ohledání, a sešli se u konzultace.
"Ani vlásek." Povzdechl si Ryan.
"Ten pachatel mohl střílet támhle z té vyhlídkové věže," ukázal Eric kamsi do dálky. "Ale nic tam po
sobě nezanechal."
"Zajímalo by mě, kam se ta holka poděla…" pronesl potichu Ryan.
"Jaká holka?" chtěla vědět Calleigh.
"Ta blondýnka v džínách přeci. Ptala se mě na to, jestli je sebevražda zločin."
"Tak to moment. Byla to rusovláska a ptala se na to, co je to zločin." Odpověděl Eric. "Měla sukni a
byla moc hezká."
"Ne, byla to hnědovláska. Měla brýle a ptala se, jestli je lež zločin. A byla přesně támhle." Calleigh se
zadívala na místo, kde ještě před chvílí hledala kulku.
"Tak to ne, byla to blondýna a odešla támhletím směrem." Protestoval Ryan. Podíval se úplně
opačným směrem kamsi do dálky.
Eric raději neoponoval. Zadíval se do země, založil ruce v bok a nevěřícně kroutil hlavou. "Zvláštní."
Říkal si v duchu.
Všechny tři ale až do večera trápila jedna otázka - co je to vlastně zločin?

Miesto činu

20. března 2011 v 11:47 | Petra

Calleigh sa obzrela. Za policajnou páskou sa tlačil zástup ľudí, ako keby vražda mladej ženy bola
zaujímavá. Iste, pre nich je to divadlo... pomyslela si a sťažka si vzdychla. Z myšlienok ju vytrhol
príchod Horatia a Ryana. Položila kufrík, ktorý až doteraz držala v ruke a rozhodným krokom vykročila
k nim.
- Horatio, Ryan.- oslovila oboch. Ryan jej kývol na pozdrav.
- Čo to tu máme?- Horatio prešiel rovno k veci, bez akéhokoľvek pozdravu. Pozrela na neho.
- Mladá žena, zastrelená od chrbta. Vrah do nej vypálil 5 guliek.- odmlčala sa.- Identifikovali ju ako
April Brownovú.- dodala potichu a odvrátila pohľad, aby Horatio nevidel jej slzy. Ryan znehybnel
a tvár sa mu skrivila od bolesti. Ako duchom neprítomný vykročil naspäť k autu a prudko tresol
dverami.
- Nechceš mi k tomu niečo povedať, Calleigh?- Horatio na ňu spýtavo pozrel a v rukách sa hral
s okuliarmi. Vystrela sa, utrela si slzy a zahľadela sa do diaľky.
- Ryan sa s April zoznámil ešte počas strednej školy. Myslím, že spolu vtedy aj krátko chodili. April
chcela byť novinárka, to sa jej aj podarilo. Bola však ochotná riskovať všetko a prednedávnom som
čítala jej článok o drogovom karteli, ktorý odhalila. Pokiaľ viem, Ryan sa s ňou nestretol už pár
mesiacov. To je všetko, čo viem.- dokončila a otočila sa na päte. Ryan ešte stále sedel v aute, prudko
stískal rukami volant a bezmocne hľadel pred seba. Stisla mu ruku.
- Je mi to ľúto, Ryan.- keď prehovoril, ani na ňu nepozrel.
- Vedel som, že robí chybu.- prekvapene nadvihla obočie.
- Ako to myslíš? Nemôžeš za to.
- Môžem. Mohol som jej pomôcť.- behom sekundy naštartoval a kým sa nazdala, Ryan a auto tam už
neboli. Chvíľu hľadela smerom, ktorým odišiel, potom sa vrátila k Horatiovi a čupla si k telu.
- Myslím, že to bol profesionál.- ozval sa Eric. Zmätene na neho pozrela.
- Prepáč, čo si hovoril?- skúmavo sa na ňu zahľadel a zopakoval, čo povedal.
- Povedal som, že to bol zrejme profesionál. Čo je Wolfovi?- spýtal sa akoby mimochodom. Kým stihla
Calleigh odvetiť, urobil tak Horatio.
- Treba nájsť vraha. Skôr, ako ho pán Wolfe nájde a zabije.

+++

Ryan vyšiel z výťahu a zamieril rovno do väzenskej cely. V práci sa neobjavil včera a ani dnes na
to vlastne nemal náladu, ale potenciálny podozrivý prilákal jeho pozornosť. Ráno mu zavolal sám
Horatio a po krátkom presviedčaní nakoniec súhlasil. Ešte včera obetoval aj posledné zbytky sily,
ktorá v ňom napriek smrti April zostala, a zašiel za jej rodičmi. Bolesť, samotu a smútok, tie strašné
pocity ho ovládli, len čo opustil prah ich domu. Ani noc mu to neuľahčila, no v ráno, keď zavolal
Horatio, mu opäť svitla nádej.
Prejsť dlhou zasklenou chodbou bolo pre neho doslova utrpením. Vidieť kolegov, ich súcit v očiach,
no i smútok, či dokonca ľahostajnosť. Preto si vydýchol, keď zbadal Horatia.
- Dobré ráno.
- Iste vieš, že by som ťa do toho nemal zapájať. Obaja vieme, že si zaujatý, ale myslím, že máš právo
chytiť vraha.- odvetil mu na pozdrav a potom odkráčal.

Calleigh stála v bočnej kancelárií a nechcela počúvať ich rozhovor, ale slová doliehali zvučne až k nej.
Zahryzla si do pery, sledovala Ryana, ako vstupuje k zadržanému a dúfala, že to obaja prežijú bez
ujmy na zdraví.

Deň sa pomaly chýlil ku koncu a Ryan stále dookola prezeral predmety z miesta činu. Dúfal, že na
ôsmykrát sa mu niečo objaví, niečo čo si ešte nevšimol, ale na stole stále ležal len roztrúsený obsah
Aprilinej kabelky, krvavé šaty a malá vizitka. Stálo na nej: "Andrew Miller, gynekológ" Nevedel, prečo
ho zaujala práve táto vec. Vytrvalo na ňu hľadel, akoby z nej chcel vydolovať jej tajomstvo, keď zrazu
zazvonil telefón.

- Wolfe.
- Ahoj Ryan, tu Alex. Mám niečo, čo by ťa mohlo zaujímať.
- Dnes už ma nič neprekvapí.- odvetil a zívol si.
- April Brownová bola tehotná. V 3.mesiaci.- znehybnel a schmatol do ruky vizitku. Teraz už chápal jej
zmysel.
- Si si istá?- spýtal sa neveriacky.
- Úplne.- v telefóne zostalo ticho, no Ryan akoby si neuvedomil, že doktorka už zložila.

+++

- Nemal si tú ženu zabiť, Mike. Polícia nás nájde a potom skončíme v lochu- zavrčala mladá žena.
Uprel na ňu ľahostajný pohľad.
- Ak by som ju nechal ísť, bola by si tam už teraz, Diane! Tak ma, dopekla, nevytáčaj ešte aj ty!-
prudko vstal a podišiel k stolu, kde ležalo vrecko s kvalitným heroínom. Zamával jej ním pred očami.
- Pre toto som ju obetoval. A ty by si to konečne mala pochopiť a upokojiť sa.- pohladil ju po tvári
a vtisol jej na pery bozk. Vášnivý a drsný, až zalapala po dychu. Potom pomaly poodstúpil a vyšiel
z miestnosti.

Na pobreží sme zachytili podozrivú činnosť- ozvalo sa vo vysielačke. Ryan po nej chňapol.- Som odtiaľ
päť minút. Žiadam posily.- zavelil a pridal plyn. Vyskočil z auta a vtedy vzduchom zasvišťal zvuk guliek.
Inštinktívne sa zohol a z puzdra bleskurýchle vytiahol zbraň. Stále sklonený prebehol k najbližšiemu
múru, keď ho niekto chytil za rameno. Mykol sa a prudko obrátil zbraň na votrelca. Keď si uvedomil,
že mieri na Erica, sklonil ju a poťukal si prstom po čele.
- Šibe ti? Mohol som ťa zastreliť...- zašepkal. Nakoniec mávol rukou a prebehol k druhému múru,
bližšie k hlasom, ktoré sa tam ozývali. Obaja sa rozbehli a vrazili do malej budovy.
- Kriminálka Miami!- zrevali obaja súčasne. Žena vnútri znehybnela a vystrašene zdvihla ruky.
- Nestrieľajte, prosím...

Našli sme tam heroín! Prečo mi teda tvrdíte, že nič neviete?? Môže to ísť podobrotky alebo
aj pozlotky...- Ericov rozčúlený hlas doliehal z vypočúvacej miestnosti až von na chodbu. Ryan
zamračene hľadel cez sklo na mladú ženu, keď sa k nemu pridala Calleigh.
- Ahoj, ako to ide?- pozrel na ňu. Aj ona bola akási ustarostená.
- Nepovedala ani slovo za tie dve hodiny. Ale mám pocit, že ju odniekiaľ poznám.- Calleigh sa jemne
pousmiala.
- Možno ti to objasním.- podala mu spis, ktorý si doteraz v jej rukách nevšimol. Otvoril ho a začítal sa.
Po pár minútach sa mu tvár rozjasnila.
- Vďaka.- zamrmlal a rýchlym krokom vošiel k žene a Ericovi do miestnosti. Eric na neho spýtavo
pozrel, a keď nazrel do spisu, prekvapene nadvihol obočie. Potom sa pozrel na mlčiacu ženu.
- Čo máte spoločné vy a Peter McKinley?- spýtal sa a žena ho prebodla ľadovým pohľadom.
- Čo s ním?
- Čo s ním? Je to vodca kartelu, ak vám to uniklo, milostivá.- vložil sa do rozhovoru Ryan a sadol si
oproti nej.- A ja ti práve môžem prišiť prechovávanie drog, takže pár rokov neuvidíš vonkajší svet.-
dodal. Žena pozrela na Erica a ten súhlasne prikývol. Oprela sa o operadlo stoličky.
- Keďže už viete, že sa volám Diane McKinleyová, asi ste si domysleli, že Peter je môj brat. Ale to, čo
sa deje v kerteli, vám nemôžem povedať. Vedeli by, od koho máte informácie.
- Môžeme vám zaručiť ochranu, ale iba pod podmienkou, že nám poviete všetko, čo viete.
- Nájdu si ma...- zašepkala vystrašene a už nevyzerala ako ľadová kráľovná. Po ešte ďalšom
ubezpečení nakoniec privolila a začala rozprávať.
- Môj brat už nie je vodca kartelu. Nedávno moc v karteli prebral Mike Gomez a stal sa jeho hlavou.
Heroínové zásielky chodievajú častejšie ako predtým a povráva sa, že Mike si svoj úspech vydláždil

vraždami. Posledná, o ktorej vie, je vražda nejakej novinárky..- Ryanovi sa napla čeľusť.
- Prečo ste to neohlásili?- spýtal sa Eric. Odfrkla si.
- Som vnútri kartelu. Ak zradím, zomriem. Ale chcela som ho ísť udať, lenže keď vás strážia, máte to
ťažšie.- naklonila sa ponad stôl k Ryanovi.- Videla som to v správach. A videla som tam aj vás. Je mi to
ľúto. Nikdy som nechcela takto skončiť, ale keď ste raz tam a závislí od heroínu, ťažko sa ide von.
- Kde ho nájdeme?
- Majú sídlo v opustenom sklade kúsok za mestom. Ale neviem to naisto. Nikdy som tam nebola. To je
všetko, čo viem- povedala Diane a zahľadela sa von oknom. Eric aj Ryan vyšli z miestnosti.
- Overím, či hovorí pravdu.- ponúkol sa Eric a potľapkal ho po pleci. Ryan sa pousmial.
- Vďaka.

Calleigh sa pozorne zadívala na obrazovku. Z opusteného skladu víťazoslávne vyviedli Mikea Gomeza.
- Dnes zatkla miamská polícia Mkea Gomeza, šéfa drogového kartelu. V sklade sa okrem veľkého
množstva heroínu našli aj dôkazy, usvedčujúce tohto vraha z vraždy novinárky April Brownovej, ktorá
tento prípad už dlhšie skúmala. Bola zastrelená pred dvoma dňami piatimi guľkami od chrbta a podľa
najnovších informácií to bola jeho posledná obeť. Pre televíziu... Stacy Smithová.- na obrazovke
zazrela aj Ryana, ktorý Gomeza nekompromisne vliekol k policajnému autu. Pousmiala sa a vedela, že
Ryan smrť priateľky pomstil čestne a dôstojne. Prešla k stolu a pustila sa do práce.

Nejvěrnější z věrných

20. března 2011 v 11:32 | Ann Taylor

Porada právě začínala.
Konala se poprvé od oné neblahé události, kdy Potter znovu přežil tak pečlivě připravovanou vraždu.
Kdy znovu překazil všechny plány Pána Zla a kdy ho znovu rozčílil téměř do nepříčetnosti.
Tu neskonalou zlobu pocítili všichni, co se zrovna nacházeli v jeho blízkosti.
Pocítili trest za svou neschopnost,
díky které Potter našel skulinku k záchraně, která se zdála zprvu tak nemožná.
Jeho vztek pocítili všichni. Až na jednoho. Až na jednoho muže s černými vlasy a stejně černýma,
uhrančivýma očima.
Až na toho, kdo nikdy nebyl trestán.

Nelítostný lord Voldemort se během několika mála minut trávených smrtijedy v nepříjemném
napjatém očekávání obejvil ve velkých vstupních dveřích, jako by se zhmotnil z čirého vzduchu.
Všichni okamžitě sklopili oči ke stolu a báli se pohlédnout třeba jen na lem jeho černého pláště.
Spíš tedy odhadovali, co zrovna dělá a že přistupuje ke stolu a sedá na svou židli,
opět kromě jednoho, který se nikdy nebál na něj pohlédnout.

Voldemortův pohyb byl neslyšný, proto sebou osazenstvo stolu trhlo až při zvuku
těžkých smyček hadího těladopadajících z ramen svého pána na desku.
Nagini se dnes rozhodla hovět přímo uprostřed
a nikdo se neopovážil jediným slovíčkem vzdorovat.
Pouze muž s havraními vlasy se pohoršeně na hada podíval
a kyselým úšklebkem dal najevo svou nelibost.

Voldemort se rozhlédl po místnosti a spokojeně konstatoval, že přišli všichni.
Nejspíš se bojí dalšího nepříjemného trestu, který by určitě následoval, pokud by se neobjevili.
Přejel pohledem po všech tvářích. Báli se. Měli respekt, úctu a hlavně strach.
Vyzařovala z nich taková touha být už pryč, co nejdál, že ji zřetelně cítil.
Ale místo aby ho rozzlobila či vyvolala jiné, snad pošetilejší city, bavila ho.
Pouze u jednoho z nich se zastavil o zlomek vteřiny déle. Pouze jeho hlava byla hrdě zdvižená
a nebála se přímé konfrontace. Pouze jeho nemohl obviňovat za zmařenou akci a Potterův únik,
ale zároveň pouze on mohl být pověřen novým úkolem. Dokázal by to snad kdo lépe?
Naprosto věřil jeho schopnostem, jeho věrnosti, plně věřil moci, jeho očím, jeho rtům,
jeho pevné kůži, jeho..dost!

Napjatí služebníci čekali, až konečně promluví. Nechtěl mlčení dál protahovat
a začal povýšeným chladným hlasem.
"Je třeba okamžitě odklidit Pottera. Poslední fiasko se už nesmí opakovat."
někdy trpěl na dlouhé úvody,
ale teď nebyly žádoucí. Potřeba zlikvidovat poslední vážnou hrozbu byla větší než jakékoli formality,
které vyžadoval jako důkaz obrovské kouzelnické vážnosti.
"Musíme to provést rychle, dokud je šance ho lapit. On nesmí o ničem tušit.
Úkolu se nesmí zhostit tolik lidí, aby to bylo podezřelé."

Odmlčel se a znovu začal pohledem propátrávat jednotlivé obličeje.
Všechny byly zrůzněné nepopsatelnou hrůzou, když si lidé, jimž patřily, uvědomili,
že bude jen několik málo vybraných,na jejichž bedra tu povinnost vloží.
Už dávno si uvědomil, že nemusí být tím, kdo Pottera zabije.
A teď vybere několik z nich, nebo možná jen jednoho, koho pošle všechnu práci vykonat.
Koho pošle čelit jedinému nebezpečí, před kterým si sám Pán Zla nebyl jistý.

Už nahlédl do myšlenek všech smrtijedů v sále. A našel totéž. Strach.
Teď se zahleděl do černých očí muže dvě židle od něj. Severus ho ale ke svým myšlenkám nepustil.
Bál se snad, že v nich uvidí něco, co chce skrýt? Neměl před ním přece žádné tajemství.
Žádné tajemství Severusovy duše ani jeho těla nebylo před Voldemortem skryto.
Nic po dlouhých večerech v jeho komnatách již nebylo tajemstvím.
A přece se bránil a blokoval snahu o pátrání v mysli.
Nakonec už to nevydržel, uhnul pohledem a prudce vydechl.
Tak co to schováváš, Severusi? Na co nesmím přijít ani já?
"Severusi.." vyklouzlo mu dřív, než se stačil zarazit. V tu chvíli si i uvědomil, že právě vyřkl ortel,
s kterým nechtěl tak pospíchat.

"Ano, můj pane?" vrátil se k nepropustné masce ledového nezájmu.
Voldemort horečně přemýšlel, jak náhlé nedorozumění zamaskovat. Ale stále mu něco našeptávalo,
že to již není možné.
"Ty to uděláš."
Oči všech smrtijedů se jako na povel zvedly a zabodly svůj pohled do Snapea.
Možná úlevou, že rozsudek nepadl nad nimi, možná obavou, aby nebyl vybrán další.
"Já? Zabít Pottera?"
"Ano, zabít Pottera. Jsi můj nejvěrnější služebník." židle uprostřed stolu
zavrzala a ozvalo se nepatrné odkašlání.Voldemort nevěnoval Bellatrix nejmenší pozornost.
"Dokážeš se k němu dostat dostatečně blízko.
Dokážeš ho obalamutit. A dokážeš ho zabít. Ty to uděláš, Severusi."
Upřeně se na něj díval a doufal, že pochopí. Pochopí, že neměl jinou možnost. Že nemohl určit jiného.

Zdálo se ale, že Snape jeho němá vysvětlení neslyší. Pohled se mu na okamžik rozhostřil.
Poté se předklonil, sepjal ruce na desce stolu, Nagini trochu odtáhla své mohutné tělo,
jako by se ho štítila stejně, jak on jí,
pootočil se přímo na svého pána a poté pomalu zavrtěl hlavou.
"Já ho nemůžu zabít."

"Je to příkaz, Severusi!" Přání..vroucí přání, snažil se vyslat další nepochycený signál.
"Proč nemůžeš?" Nemůžeš to udělat pro mě? Co je ti do toho kluka! Nemůžeš ho zlikvidovat pro mě?
Pro toho, kdo jediný ti rozumí? Kdo jediný ví po čem toužíš?0
Kdo jediný je tvůj a koho jsi ty? Nejvěrnější z věrných?

"Protože ho miluju."

Druhé kolo-Vyhodnotenie

20. března 2011 v 11:18 | Taylorova99
Prepáčte, že mi to trvalo tak dlho:)
Vaše diela boli naozaj skvelé a nápadité. Veľmi pekne Vám za ne ďakujem;)

Jej dielko nájdete Tu.
Pekný ak sa nemýlim náznak slashu, čo sa mi páčilo. Len by to chcelo ešte nejaké dokončenie. Viem, že pre teba bolo ťažké vymyslieť aj toto, ale aj tak som spokojná;)
8.5 bodov.

Peťa
Jej dielko nájdete Tu.
Oproti tomu minulému(viem, že ti minulá téma nepadla) bolo toto super! Skvelý opis miesta činu a ostatného deja.
Len si mohla trošku rozviť tú časť ako zatkli toho šéfa drogového kartelu:)
Inak super a nebudúce nezabudni na názov diela:)
8 bodov.

Jej dielko nájdete Tu.
Naša milá Jeanette prichádza opäť so super, aj keď trošku sci-fi dielom. Páčil sa mi nápad s tými troma dievčatami. Celé to bolo skvelé:)
9 bodov

Jej dielko nájdete Tu.
Niečo pri čom som sa aj zasmiala. Mávam podobné nezmyseľné sny, takže ťa chápem:))
Predstava takto sa odvíjajúceho miesta činu môže byť fakt zaujímavá:D
8 bodov.

Sen o Severusových stehnách

12. března 2011 v 11:13 | Taylorova99 |  Kecám

Tento týždeň, tuším v povedelok sa mi snívalo, že som prišla do akéhosi obchodu a prezerala si nejaké veci. Otočím sa a za mnou Severus sediaci na kresle kde spal. A ja samozrejme zvedavá(už dávno som chcela vedieť čo má pod habitom)) a keďže Severus spal nemohla som prepásnuť túto celoživosnú šancu. Ale nakoniec sa nedozviete čo tam mal, aj keby som si to nechcela pre seba, ale práve v tom najlepšom keď chýbalo pár centimetrov odokrytia ma prišla zobudiť mama, že mám vstávať do školy...No nenasralo by vás to?

K súťaži iba krátko. Zatiaľ mi neprišiel žiadny e-mail(možno iba mailu zašibalo, tak ak by ste ho poslali a neprišiel napíšte do komentára):)

Majte sa krásne:))

Tomáš Klus-Pocity(cover)

7. března 2011 v 18:07 | Taylorova99 |  Music and Video
Zase Vás idem otravovať a ničiť Vám ušné bumbienky mojim spevom a hrou na gitare:D
Hádam mi česi prepáčia "ř":))
Moja obľúbená aj keď už dosť prepočúvaná pesnička od Klusa. Tomáš si získal celé moje hudobné srdce a všetko čo k tomu patrí:))
Za mnou môžete pozorovať Lieva, Maca, Hanksa, Russella a zase Lieva, ktorý Vás srdečne pozdravujú:))
A prečo sa stále pozerám doprava? Pretože práve dávali Ľudovíta Štúra♥:D
A to čierne čosi na začiatku je chvost môjho psa:))
Majte sa krásne:)

2 kolo(Literárna súťaž)

6. března 2011 v 10:59 | Taylorova99 |  Literárna súťaž
Ahoj:) Chcela som sem dať zadanie už včera, ale stále mi vypadol net a keď už sa rozfičal tak o chvíľku nič...
Dlho som rozmýšľala aké bude zadanie až mi napadla jedna sprostosť, ale aspoň to bude zábavné:)
Hádam to pochopíte nemalo by to byť príliš náročné:)
Zadanie je vymyslieť príbeh k nižšie uvedeným obrázkom(vyberiete si jeden, akýkoľvek chcete), ten príbeh môže byť smiešny, smutný, proste záleží to od vašej fantázie. Rozsah je ľubovoľný. Termín do budúceho pondelka(14.3.)Ak by niekto potreboval viac stačí napísať. Vaše dielka budete posielať na mail Meggie.Schreiber@gmail.com(do mailu mi napíšte Vaše meno a obrázok, ktorý ste si vybrali). V prípade nejakých otázok môžete sa pýtať do komentárov, rada na ne zodpoviem:)
Teraz tie obrázky:
1.

2.

3.

Verím, že sa Vám zase podarí vymyslieť niečo famózne ako minule:)
Držím palce;)

Volám sa Meggie a som, ževraj majiteľka tohto blogu

5. března 2011 v 11:46 | Taylorova99 |  Kecám



V prvom rade sa ospravedlňujem za nečinnosť. Nemala som asi čas a ak som náhodou prišla zo školy hneď som si išla na chvíľku pospať (niekedy je tá škola fakt otravná), potom učenie a tak ďalej...chcela som aspoň pridať nové zadanie druhého kola súťaže, ale chcieť nestačí...Tak sľubujem, že dnes večer ho tu máte:)
Tak sa nehnevajte za neaktívnosť na vašich blogoch.
Majte sa krásne:)