Únor 2011

27/2/2011

27. února 2011 v 16:21 | Taylorova99 |  Denník Maca Taylora

Tiež som sa dlho neozval čo? Viem, že ste si vydýchli:"Ach, konečne už nebudem musieť čítať tie trápne reči toho magora." Ale ja sa na Vás nehnevám. Ja keby som bol vami, tiež by som to nečítal. Po prvé by som mal iné veci na práci(napr.natáčanie zvídavýho dotazníka 333 a podobne), a po druhé by sa mi to nechcelo.

Meggie mi stále hovorí, že som detinský keď píšem tento denník a ešte k nej na blog. No a čo tak som deco(rád sa hrám na pieskovisku a s bariami...)! Ona je zase trápna keď píše tie škaredé poviedky...
Toto som potreboval, vynadať jej a keď si to prečíta, nie aby ste ma bonzli, romumeno? Lebo potom okúsite tvrdé päste Maca Taylor:)
Všetko podstatné čom som chcela povedať som povedal:)
Majte sa deťúrence moje♥

Neideálně ideální začátek konce (Kebule)

27. února 2011 v 0:55 | Taylorova99
Poslední ráno, jak krásné i děsivé!

Slunce se zatím jen pomalu prodíralo nad obzor, ale už teď bylo jasné, že klidné předměstí
znovu, jako každý rok, zasáhne vlna veder. Na většině domů už byly vidět ochranné okenní
folie, zvláštní bílé tašky na střechách a spousta dalších vymožeností.
Jeden z mála "normálně" vypadajících domů byl malý, dřevěný, s obyčejnými červenými
taškami, které ale v záři vycházejícího Slunce dostaly zlatavě oranžový nádech.
"Elizabeth!" Ozvalo se z verandy. "Vychází Slunce!"
"Vždyť já už jdu Johne." Odpověděla žena a z domu se ozvaly šouravé kroky. "Už nejsem tak
rychlá, jak jsem bývala."
Dveře na verandu se otevřely. Vyšla z nich starší paní, menšího vzrůstu s šedivými
kudrnatými vlasy.
Tác s dvěma šálky a malou konvičkou, který přinesla, pak položila na skleněný stůl a posadila
se do křesla.
" Dnes je neobyčejně krásně, co říkáš?" řekl muž sedící vedle Elizabeth. Byl podstatně vyšší,
ale stejně starý a jeho vlasy měli spíš než šedivou, stříbrnou barvu.
Elizabeth pozorujíc vycházející Slunce kývla. " Máš pravdu, drahý… Východ Slunce mě
nikdy nepřestane udivovat. To s jakou lehkostí a klidem si pluje po obloze… nikam nespěchá.
A přitom má v rukou životy nás všech. …"
Slunce teď už vykukovalo do půlky a jeho paprsky rozrážely temnou oblohu a vlévaly jí
světle modrý nádech.
" Myslím, že přišel čas." Řekl John odhodlaně a vytáhl zpod křesla malý kožený kufřík.
Elizabeth přejel mráz po zádech. " Už?" zašeptala. V jejím hlase byl znát strach.
" Ano, už. Samozřejmě pokud nechceš, můžeme to nechat na zítra ale čím déle to budeme
odkládat, tím to bude těžší, pro nás oba."
John položil kufřík na stůl a vzal Elizabeth za ruku.
"Vždycky jsi věděla, že se na mne můžeš spolehnout, a já věděl, že se můžu spolehnout na
tebe. A za to tě miluji, má lásko." Políbil John bledou ženu na hřbet ruky.
Elizabeth se na svého muže láskyplně podívala. Ano, byl to ten samý muž, kterého si před
padesáti lety vzala. Před těmi lety si by si ani v nejdivočejších snech nedokázala představit,
jak nádherný život spolu prožijí. A teď, muž co jí několikrát zachránil ze dna, jí vysvobodí
nadobro. …
" Také tě miluji, drahý!" řekla a políbila ho… naposledy.
" Zavři oči, budeš se pak méně bát." Zašeptal John a otevřel kufřík. V něm byla malá lahvička
s průhlednou tekutinou uvnitř. Muž ji s třesoucíma se rukama otevřel a do dvou šálků na stole
odlil přesně po polovině. Poté lahvičku vrátil do kufříku a ten vrátil zpět pod křeslo.
"Už můžeš, lásko!"
Elizabeth otevřela oči…. Její poslední ráno. Tak to chtěla. Tak to bylo ideální.
John ji vzal za ruku a druhou uchopil šálek. " Spolu to zvládneme"
"Opravdu to chceš udělat se mnou?" řekla třesoucím se hlasem žena.
" Kdybych nechtěl, lásko, tak to nedělám. Ale život bez tebe… NE! Na to nechci ani
pomyslet. Když už si ta nemoc žádá tvůj život, tak dostane darem i ten můj. Ať jí praskne
pupek!"
Elizabeth se usmála. " Tak jest!.. Na zdraví můj drahý. A děkuji!"
" Na zdraví, lásko."

Stíny dnů II (Jeanette)

27. února 2011 v 0:54 | Taylorova99
20. květen
Probudilo mě ticho a déšť. Tohle ráno bylo tmavě hnědé, stejně jako opuštěný klavír v bílém bytě.
Tohle ráno, kdy jsem se probudila, bylo zvláštní. Neslyšela jsem žádný klavír, se kterým jsem se
probouzela včera. Ale hlavně jsem se probudila s jakýmsi pocitem. Se zvláštním pocitem, že je
něco špatně. Že jsem světu něco ukradla a neměla jsem to dělat. Vůči Felixovi jsem se vůbec
nezachovala hezky. Jako policistce by mi mělo být jedno, kdo porušuje zákon, prostě jsem ho měla
vzít a dotáhnout příslušným orgánům. Jenomže jsem to neudělala. To nebylo správné, pro mou práci
jistě ne. Když ho udám, povýší mě. Když ho nechám, stejně na něj jednou přijdou. Pokud ho nebudu
bezpečně krýt.


Stíny dnů I (Jeanette)

27. února 2011 v 0:53 | Taylorova99
Ideální ráno? Neideální ráno? Během těch několika chvil, kdy se můj život převrátil o tři sta šedesát
stupňů, jsem poznala rán hned několik a každé bylo jiné. Žádné nebylo ideální. Protože v tomhle
šedém světě už neexistují ideální rána. Jenom průsvitná, šedivá, černá nebo červená. Ale žádné není
ideální. A už nebude.
Tehdy, než jsem si to sama uvědomila, jsem byla nezkušená, nepoznaná, všední, necitelná, prostě…
jiná.
My všichni, co sedíme tady, v místnostech oddělených stěnami z mříží, jsme poznali alespoň
jedno ideální, krásné, neopakovatelné ráno. Ti, kdo jsou na druhé straně, tam, co se tomu říká "na
svobodě", nepoznali ani jedno.
Jsou na tom hůř.
Už zase mi dopsala propisovačka. Otáčím stránku a sahám po jiné. Půjčím si Aliciinu. Nikdy jí to
nevadilo.
Víte, proč je tady? Čím se provinila? Smála se.
Ale zpět k těm ránům.
Mě už ideální ráno nečeká žádné. Jen všední, šedivé, s každým dnem více a více zneklidňující ráno
plné mříží, jednolité ráno k zešílení.
Nejideálnější rána uměl prožívat Felix. Ano, Felix…
Srdce se mi svírá při vzpomínce na jeho tvář nebo prsty. Ale nelituju ničeho. Protože právě ta
skutečnost, že se mi srdce svírá, že se mi stýská, že přemýšlím nad tím dnešním zkaženým světem, je
to, za co mě odsoudili. Ale zároveň je to důkaz toho, že Felix do mého života nevstoupil nadarmo. Je
to důkaz toho, že jsem člověk.

Ideálne ráno (Peťa)

27. února 2011 v 0:43 | Taylorova99
Pýtam sa sama seba: Je vôbec možné mať u mňa ideálne ráno? Povedala by som, že nie. Len
čo totiž vstanem, niečo sa stane, či už to priamo alebo nepriamo zapríčiním alebo to ani nie je
moja vina. J Obvykle neznášam rána, keď musím vstávať do školy- to znamená nemám rada
celý týždeň. Našťastie, už som si našla systém, ktorý mi naozaj vyhovuje. Moje ideálne ráno
by bolo, ak by som sa z domu dostala načas a bez ujmy na zdraví, čiže perfektne upravená,
poriadne naučená a so všetkými potrebnými učebnicami na chrbte. Ibaže toto je u mňa iba
číra fantázia, príliš bujná na to, aby bola reálna. Skutočnosť je obvykle taká, že sa z domu síce
dostanem, ale v zhone pozabúdam polovicu vecí, zabudnem zamknúť dvere a sa aj poriadne
učesať.
Naopak, dalo by sa povedať, že svoje ideálne rána zažívam cez víkend. Vstanem kedy ja
chcem, raňajkujem až skoro na obed a robím si, čo si len zmyslím. Preto aj milujem víkendy.
Myslím si však, že každý človek občas zažíva aj ideálne aj neideálne rána. Nemôžeme byť
všetci dokonalí, každý sme iní. J A myslím, že hovorím nielen za seba, ak tvrdím, že ak tie
ideálne rána nie sú až také časté, dokážeme si ich viac vážiť a sme šťastnejší.

Delko u moře to být nemusí (Ann Taylor)

27. února 2011 v 0:42 | Taylorova99
Rozhodla jsem se věnovat tohle téma rozhovoru, který povedu já s mým druhým já. Bude to rozhovor Dany, která se nyní pasovala do funkce redaktorky, a Ann Taylor.

Je ráno, třičtvrtě na deset a my se konečně scházíme na smluveném místě.
"A, tak konečně jsi tady. Už jsem se bála, že to vzdáš." s úsměvem si sedáme ke stolu a já otevírám notebook.
"Nevadí, že to budu rovnou psát?"
"Ne, posluš si, sama dobře vím, jak je těžké udržet předlohu pro psaní jen v hlavě." usmála se a dodala: "Tak..můžeme začít."
"Téma našeho rozhovoru je dnes ideální či neideální ráno. Je to trochu neotřelé téma, ale myslím, že dost zajímavé." potěšeně jsem připravila své prsty na klávesnici a čekala, jak to pojmeme. O Ann je totiž známo, že má ráda především kontroverzní témata a tohle se mezi ně asi příliš neřadí.
"Ano, ale připomíná mi školní slohovky, víš. Takové ty práce jako Oblíbené místečko, Cesta k domovu, Kdybych měl tři přání..spousta lidí to má v malíčku, prostě napíšou sentimentální bláboly a ostatní je vychvalují. Já se alespoň pokouším o něco jiného." na důraz svých slov hodně gestikuluje. Tak to dělá vždycky a občas mi ta gesta vyvolají úsměv na tváři.

"Ale i tak si myslím, že nejjednoduší bude začít tím, jaké je tvé ideální ráno. Už jich máš spoustu za sebou, určitě sis stihla nějaký vzor idylky vytvořit." zkusila jsem navodit ji na konkrétní směr.
"To znělo pomalu, jako bys mi říkala, že jsem stará." zasmála se. I kdybych to řekla naplno, nejspíš by se tomu jen ušklíbla. Máloco si bere osobně.
"To rozhodně ne. Jen máš z čeho vybírat za těch devatenáct let, no ne?"
"Ano. Ale nemůžu to jednoznačně říct. Víš nepamatuju si, jaká byla moje rána ve školce a na základce. To jsem si to ani nechtěla moc uvědomovat, spíš než na ně, jsem myslela na odpoledne a na kamarády. Ale dost jasně vím, jaké bylo mé ideální ráno na střední."
"Nech mě hádat. Probudíš se a zjistíš, že je sobota." tipla jsem si tak, jak by to asi napadlo každého.
"Ani ne. Popravdě víkend..nebyl to nejideálnější. Milovala jsem probuzení brzy ráno. Když ještě byla hluboká tma a na mobilu mi zářily tři nebo čtyři hodiny. Věděla jsem, že můžu ještě dvě hodiny spokojeně ležet zachumlaná v posteli a snít. Nerušilo mě světlo ani ruch z venku, protože na vesnici něco takového neruší ani ve dne, neviděla jsem ty všední věci kolem sebe, protože je zakrývala tma, bylo mi teplo, příjemně, kolikrát jsem ještě nechávala doznít dozvuky krásných snů. Zkazilo se to vždycky až půl šestou, kdy jsem musela vstávat."

"Můžeš nám některé z těch snů popsat?" zeptala jsem se s vědoucím úsměvem. Však spousta z nich je k dočtení i na blogu.
"No, hororové nebo bláznivé si můžete přečíst, ale ty nejhezčí si nechám pro sebe. Opravdu." zasmála se a odmítla se dál na toto téma vyjadřovat.
"Tak dobře, zpět tedy k ideálnímu ránu. Je to pro tebe tedy probudit se brzy a vědět, že můžeš ještě nerušeně ležet v posteli?"
"Ne tak docela. Víš, tak to bylo. A vždycky jsem si užívala slastný pocit dnů, kdy jsem měla vyučování déle a mohla tak ležet třeba až do sedmi. A nikam nepospíchat. Jenže teď je to všechno jinak. Tehdy mi to připadalo takové kouzelné. Nestávalo se to často a ten nádherný klid jsem mohla pociťovat jen vyjímečně. Jenže teď, po maturitě, jsem měla čtyři měsíce volno a na vysoké mám vyučování převážně až odpoledne a večer. Můžu tedy spát jak dlouho chci a vstávat kdy chci a to už není ono."
"Říkalas přece, že ráda dlouho spíš? Copak by ses radši vrátila k vstávání o půl šesté?" ptám se docela udiveně. To by přece nepodstoupil nikdo, kdo miluje spánek.
"Ne ne ne, my si teď nerozumíme. Víš když je něco vyjímečné, ojedinělé a při tom krásné a příjemné, má to takové zvláštní kouzlo. Když se z toho stane každodenní záležitost, kouzlo je pryč. Nic, co je všední, nemůže být kouzelné."

"Takže z toho lze vyvodit, že ideální ráno nezažíváš? Že víš, jak vypadá, ale už je pryč?"
"Asi ano. Jsem ráda, že se můžu pořádně vyspat, ale k ideálu jako takovému to má daleko. Realita prostě není ideální." zakončila své vyprávění. Ale stále s úsměvem. Čím dál víc mi připadá, že si nic nebere tak vážně.

"Tak tedy pojďme od reality zpět ke snům. Jak si představuješ teď své ideální ráno? Oprostíme se od toho, co bylo. Jaké ráno bys zažívala nejradši?"
"Nevím..na tohle vážně asi nedokážu odpovědět..asi by se mi líbilo, kdybych se probudila do příjemně teplých paprsků slunce..ne horkých, takových těch časných, ve velkém prostorném a světlém bytě, dveře na balkon, které by vedly z ložnice by byly pootevřené a záclona za nimi by se třepotala lehkým svěžím vánkem. Ležela bych ve velké posteli a neměla bych před sebou žádné nepříjemné povinnosti." trochu se zasnila a s přivřenýma očima, jako by si to přímo představovala, popisovala místo, kde by se probouzel určitě každý rád.

"Tak takovou ložnici bych si nechala také líbit. A co dál? Snídani do postele? Moře za okny? Delka nebo Taylora vedle sebe?" zasmála jsem se a byla opravdu zvědavá, jak na tohle odpoví.
"Snídani do postele? Ne to nemusí být. Vždycky mám pocit, že snídaně tu ranní pohodu na zbytek dne definitivně přeruší. Co nejdéle bych si chtěla udržet ten moment probuzení. Moře za okny by nebylo špatné. Ale není to podmínka mého ideálního rána. A co se týče toho posledního..to už by bylo ale víc než ideální. Ale už je nám dost na to, abychom věděli, že na světě nejsou jen naši oblíbení hrdinové a zbytek ti špatní. Jo, vlastně ideální by bylo, aby tam byl ještě někdo, koho mám ráda.
Takže ideální ráno pro mě vlastně je jen výsledkem ideálního bydlení, ideálního přítele a ideálního životního stylu. Vím, že ničeho takového jen tak nejde dosáhnout, ale bez těch představ nejde dosáhnout ničeho."

"To máš pravdu. A představa je to opravdu krásná. Pojďme ale k opaku. Neideální ráno. Takové, které už bys nikdy nechtěla znovu zažít. Máš po ruce nějaké?"
Než na tohle Ann odpověděla, delší dobu mlčela a vzpomínala.
"Tak takové, kdy jsem si říkala, že bych se nechtěla probudit a doufala, že znovu ho nezažiju, asi ne. Samozřejmě, nepříjemná rána byla. Třeba když nám nefungovalo v zimě topení nebo když jsem v létě mohla dlouho spát a před šestou mě vzbudil kluk s křovinořezem, který obstarával obecní pozemky. Také jsem nenáviděla rána, kdy jsem se probudila a už na mě pokřikoval bratr, že nám přivezli padesát kubíků dřeva a že to půjdeme skládat. Nebo rána, kdy jsem sotva otevřela oči a slyšela z vedlejších místností hádku. Nebo těch vyjímečných pár probuzení, kdy..no kocovina jako taková to nikdy nebyla, ale víš co myslím. Nepříjemné je i každé ráno, kdy se probudím a živě si pamatuju hroznou noční můru, které se mě od osmi let nepouští. Ale nic z toho není tak hrozné, jako zažívá někdo jiný."

"Například? Co myslíš, že horšího zažívají ostatní?"
"Víš, třeba se probudit a zjistit, že váš dům je pod vodou. Nebo se probudit a přijít na to, že ti někdo zemřel. Já neříkám, že těch lidí hrozně lituju, dokud se mě to netýká, tak je mi to jedno a mysli si co chceš, taková já jsem. Ale rozhodně nepopírám, že pro ně je to horší než všechno, co jsem kdy zažila já."

"Takže je to i tvá představa neideálního rána?" cítila jsem, že jsme nezabrousili do nejlepších končin. Ale Ann nevypadala, že nehodlá odpovídat, nebo že to téma opustí. Navíc jsem s ní měla zkušenosti, že ona bude mluvit na každé téma, ke kterému má co říct.
"Ne, to..k tomuhle bych možná mohla vyprávět jeden můj sen. Začínal vlastně tím, že jsem se probudila. Bylo to v dobách, kdy jsem chodila asi do druháku. Byla sobota. Já vstala a v celém domě nikdo nebyl. Občas se mi to stávalo. Kluci šli ven a rodiče jeli nakoupit. Zapla jsem si tedy počítač. Psávala jsem si tehdy s pár lidmi, s kterými už nejsem v kontaktu. Ale nikdo z nich nebyl online. A pořád nikdo nepřicházel. Bylo mi to čím dál divnější. Navíc jsem nemohla nikomu napsat. Prostě to nešlo. Až se mi podařilo napsat jedné, nyní už bývalé kamarádce. A ta mi to vysvětlila. Já se totiž večer předtím zabila a teď už jsem nemohla s nikým komunikovat. Byla jsem pořád na tomhle světě, ale ten, který jsem vnímala já, živí nevnímali. Měla jsem všechny na dosah ruky, ale s nikým jsem nemohla mluvit, nikdo mě neviděl, neslyšel, ani necítil. Prostě jsem zůstala sama. Ona kamarádka byla zavražděná a když našli jejího vraha, odešla někam, kde měla mít ten věčný klid nebo co. Ale já tu zůstala. Bylo to pro mě horší, než co jiného. Nemoct komunikovat s přáteli a přitom je vidět. Nemoct s nimi dál zažívat to, co bylo předtím. Ani se s nimi nerozloučit. Nechat je, aby netušili, co se stalo a aby si třeba mysleli, že jsem se na ně vykašlala."

"Páni, ještě že to byl jen sen. Co..z toho tedy můžeš vyvodit?"
"Že rozhodně neideální ráno je takové, když se probudím a zjistím, že jsem úplně sama. Že mi nikdo nenapíše ani se mnou nepromluví. Že o mě nikdo nestojí a jsem na obtíž. Že se cítím nepříjemně a atmosféra je napjatá a plná stresu. Vidíš, je to vlastně pravý opak toho ideálního. Moje rána jsou někde mezi tím. Někdy se přikloní spíš na jednu, jindy na druhou stranu. Ale myslím, že dokud se probouzím alespoň přibližně ve středu těhle dvou protipólů, je všechno tak, jak má být."

"A já ti přeju, aby to tak ještě dlouho zůstalo. Nebo aby se to na dlouho přiklonilo k tomu krásnému ideálu v bílé ložnici. Díky za rozhovor Ann a zase někdy."

Prvé kolo-Vyhodnotenie

27. února 2011 v 0:34 | Taylorova99 |  Literárna súťaž
Konečne som sa dopracovala k tomu aby som toto napísala:)
Jediné čo ma mrzí je to, že diela odovzdala iba polovica säťažiacich, čiže štyria. Ak by ste nádodou tí ostatný odovzdali tiež a náhodou by mi to neprišlo napíšte na mail(Meggie.Schreiber@gmail.com)...No nič sa nedá robiť ja túto súťaž dokočím aj keď jej účasť je nanič...chcem to spraviť hlavne kvôli tým,ktorý diela odovzdali a posnažili sa:)
Bodovať budem ja...ani neviem prečo som sa tak rozhodla. Možno preto, že nebudem brať do úvahy aký máte blog, či Vás mám rada, alebo nie, či je Váš blog úspešný alebo nie. Hádam s tým budete súhlasiť:)

Ann Taylor
Jej dielko nájdete Tu.
Páčil sa mi spôsob ako si to nápisala.
A páčil sa mi hlavne ten názov:D
Sen, ktorý si opisovala bol až mráz naháňajúci a to tomu dodala správny šmrnc(samozrejme by som ho nechcela zažiť).
Preto dávam 10 bodov.

Peťa
Jej dielko nájdete Tu.
Nápísané to bolo celkom fajn. Ale chýbala tomu nejaká iskra, niečo čím by to bolo obohatené.
Dávam 7 bodov.

Jej dielko nájdete Tu(prvá časť) a Tu(druhá časť)
Dokonalosť sama o sebe. Celú dobu ako som čítala, živo som si predstavovala dej. Šedé ulice plné popola, ticha, ničoty. Nikdy v živote by som nechcela zažiť niečo také čo si popísala v tom príbehu. Nepríjemné(v dobrom slova zmysle)bolo pre mňa iba si to čítať. Myslím, že o pár storočí to na svete tak určite bude. Pesničky to tam výborne obohatili(hlavne tie inštrumentálky):)
Ja nemám viac čo povedať. Paráda:)
10 bodov.

Jej dielko nájdete Tu.
Krásne opísané ako sa ľudia vedia mať rady.
Taktiež nemám čo vytknúť;)
10 bodov.

Ak budem takáto milá, tak táto súťaž nebude mať konca a vyhráte to všetci:) Snáď ste s výsledkami spokojný:)
Ďakujem účastneným sa skvelé chvíle strávené pri čítaní ich výplodov ;)
+zadanie druhého kola by sa tu malo objaviť zajtra(ako mi to dovolí čas)


Liev Schreiber photoshoot 1.0

26. února 2011 v 14:11 | Taylorova99 |  Isaac Liev Schreiber
Jedna fotka. Určite staršia, pretože je tam nejaký mladší , ale stále šarmantný ;)
+dnes v noci sem dám vyhodnotenie prvého kola lit. súťaže:)

Nový design+cover

25. února 2011 v 21:39 | Taylorova99 |  Kecám
Máme to nový design, ktorého autorom je ako vždy nevymeniteľná Yves ;)
Ak sme niektorý šokovaný, že je to niečo iné ako minulé designy, ale chcela som zmenu a táto sa mi páči. Ide tam hlavne o motív hudby(resp. gitary, ktorú tak milujem), Elvis to tam pekne dorkresluje(v poslednej dobe som mu strašne podľahla):)
Ešte raz ďakujem Yves:))
A k tej druhej veci...Je to môj prvý cover. Keď som sa prvý krát stretla s gitarou(keď som ju po prvý krát držala) chcela som niečo vytvoriť(aj keď tá pieseň nie je moja, zahrala som ju svojim štýlom)
Upozorňujem, že to neni nič dokonalé...gitaru mám asi rok a hrajem na nej asi 3/4 roka(učila som sa sama) a mám čo zlepšovať(teda mám všetko zlepšovať) Komentár ma poteší:) a tiež kritika:)
Pesnička je od slovenského speváka Petra Fialu, ktorý žialbohu umrel veľmi mladý...

Grimmauldovo námesie/časť piata

25. února 2011 v 0:06 | Taylorova99 |  Grimmauldovo námestie číslo 12
Konečne som dopísala ďalšiu časť. Nečakajte nič veľké, ale chcela som aby ten koniec bol taký, že sa proste niečo deje, niečo škaredé:))
Tak pekné čítanie:)
Jediné po čom som v toto krásne ráno netúžila bol Snape. A ako naschvál si musel pri raňajkách sadnúť práve vedľa mňa.
"Počul som tú skvelú novinu." Pery sa mu skoro ani nepohli.
Nikdy neodpovedám na jeho potpichovačné rečičiky.
"Stále nemôžem pochopiť Dumbledora ako sa mohol dopustiť takej obrovskej chyby. Tak racionálne rozmýšľajúci človek vybral na prestížne miesto, ktoré malo byť samozrejme moje, také nemehlo ako si ty Shywoodová." Vydá ten neznesiteľný cukavý zvuk.
"Ak by som vás mohla poprostiť, Snape. Pre vás profesorka Shywoodová." Bez ďaľších slov odchádzam preč od stola. Prvý krát v mojom živote som mu konečne niečo povedala. Asi budem voľné večery tráviť na tému "Aký odpor treba klásť na Severusa Snapea".

Príprava na hodiny mi trvala skoro celý deň a k večeru som sa pripravovala na uvítací večer študentov.
Okolo šiestej večer som už sedela na svojom mieste za učiteľským stolom vedľa Hagrida a Flitwicka. Bola som aj celkom nervózna, ale to bolo asi tým šťastím.

Pamätám sa ako som sa nevedela dočkať slávnostnej večere, chutného jedla, honosných zákuskov a úžasného Dumbledorovho príhovoru. Všetko malo pre mňa veľkú cenu. Všetko okrem rodiny.
Zo spomienok ma vytrhol Dumbledorov hlas hlásiaci moje meno. Automaticky som sa postavila, usmiala sa a znovu si sadla. Z chrabromilského stola sa ozvali radostné výkriky, samozrejme Harryho, Rona, Hermioni a dvojičiek. Študenti slizolinu neboli nadšený, presne tak isto ako Snape. Hneď ako so stolov zmizli posledné zvyšky zákuskov Dumbledor sa zdvyhol, odkšaľal si a začal rozprávať.
"Tak Vás tu opäť vítam." Na všetkých sa vrúcne usmial. Jeho úsmev vo mne vyvoláva neskutočnú dôveru.
"Nebudem Vás klamať ak poviem, že Rokfort nie je taký bezpečný ako po minulé roky. Aj ja som človek, ktorý starne a nebude žiť večne. Preto chápem strach rodičov o svoje deti.
Ak by sme pozorovali niečo atypické ihneď to hláste vedúcemu fakulty alebo mne osobne.
Pripravte sa to na to najhoršie. Na niečo o čom sa vám v živote nesnívalo. No ak budete pozorný a rozvážny tento boj vyhráme."V siene to zaburácalo výkrikmi poslmelených študentov.
"Pán Filch by Vás chcel..." Aj tak Filchove zákazy nikto nedodržoval a nikto dodržovať nebude.
S Dumbledorovým poprianím dobrej noci sa študenti všetkých fakúlt pobrali do svojich teplom vyhriatých klubovní. Ja som ešte chvíľku sedela na svojom mieste kým sa sieň ako tak vyprázdni a potom som tiež odišla do kabinetu. Nielenže som polovicu cesty mala pred sebou Snapa, ale ten magor si ma na rozhraní naších ciest počkaj a agorantne ma poprosil aby som ho prestala sledovať. Nahnevaná som brala schody po troch a nepočula Zloducha ako mi chce dohovoriť aby sme si spolu so Snapom dali duel. Aj keď to nie je až taká zlá myšlienka, veď prinajmenšom by ma iba zabil. Čo by sa väčšine ľudí páčilo.
Nahnevane otvorím dvere kabinetu, vyzlečiem si ten nepohodlný habit a chcem si ísť konečne ľahnúť, keď sa mi oči zastavia na obálke. Pečať mi praská pod prstami a ja cítim, že sa dozviem niečo zlé. Niečo čo mi zmení život. "A myslím, že sa ani nemýlim." Prebehnem chvejúci sa očami po texte.


Alan Rickman, Billy Petersen. Happy Birthday!

21. února 2011 v 10:54 | Taylorova99 |  To čo spolu súvisí
Ešte, že som fanúšikom ich profilu na osobnosti.cz, pretože by som na to úplne zabudla:))
alanrickman

Prv k tomu Rickmanovi:) Začala som ho vnímať(nie ako postavu Snapa) myslím, že v 14-15 rokoch, keď som zistila, že sa mi nepáčia chlapi typu: vyholená hlava, svaly a IQ mrazenej ryby(u väčšiny to platí, ale česť výnimkám), ale normálny zrelý chlapi s charizmou. Alan k ním jednoznačne patrí. Odvtedy som na ňom závislá. Tak mu prajem(lebo toto si určite prečíta! O to sa postarám! Tak žiadne oplzlosti v komentároch, nech si o nás nemyslí škaredé veci;)) všetko len to najlepšie, dlhý pobyt medzi nami(nie, že by som chcela aby umrel) hlavne veľa skvele podaných hereckých výkonov:) Vek nie je dôležitý, pretože Alan bude večne mladí, ale inak 65:))

williamlpetersen

Billy Louis Petersen. U mňa večne Grissom. Dosť veľké sklamanie pre mňa bolo jeho odchod z CSI.
Keď reprízovali staré epizódy bolo mi veľmí ľúto, že tam teraz nie je. Ale dosť zármutku. 58 je pekný vek, ale Billy už má ten kameň mudrcov, takže sa jeho smrti neobávam ;)
Tiež mu prajem veľa úspechov a veď to poznáte:)

+e-maily do súťaže mi prišli od Ann Taylor a Petri, hádam dnes dorazia aj ostatné, ak nie som ochotná počkať do piatku;)

Oddych

18. února 2011 v 15:47 | Taylorova99 |  Kecám
snape

Konečne. Budúci týždeň si aj školáci západného Slovenska oddýchnu:) Už som sa nemohla dočkať kedy to bude:)
Onedlho by sa tu mal objaviť aj nový design od Yves, poviedka Grimmauldovo námestie, denník Maca Taylora, nejaké články ohľadom celebrít a podobne:)
Zatiaľ mi prišiel mail s poviedkou iba od Ann Taylor, takže hádam príde aj od ostatných:)
To by bolo hádam všetko:)
Prajem Vám pekný zvyšok dnešného dňa;)

Naked Angels' 25th Anniversary Gala "One Big Ball!"

16. února 2011 v 10:46 | Taylorova99 |  Isaac Liev Schreiber
Tu vyzerá očarujúco, krásne, tak Schreiberovsky :)
Liev Schreiber

amfAR New York Gala To Kick Off Fall 2011 Fashion Week

16. února 2011 v 10:44 | Taylorova99 |  Isaac Liev Schreiber
K tomu imidžu sa nevyjadrujem;)
Liev Schreiber
No môže si niekto dať takéto okuliare? Dobre, niekto áno...nie som nejaký módny znalec a viem, že Liev chce ísť s dobou, ale tieto mu absolútne nesedia,možno iný rám a bolo by to vyriešené:) Ale hlavne, že máš raibany čo?:))
Liev Schreiber
Háčkovanú kravatu chválim:)
Liev Schreiber
Vždy si nájde príležitosť vypiť si:)

1 kolo(Literárna súťaž)

11. února 2011 v 20:48 | Taylorova99 |  Literárna súťaž
writer

Prihlásilo sa vás celkovo osem, čo som fakt prekvapená a ďakujem Vám ;)(ak sa ste chceli ešte niekto prihlásiť napíšte mi na email, kt. uvediem nižšie). Súťažiace sú Ann Taylor, Jeanette, Calleigh, Kyrethka, Nikolynblog, Peťa, Casion a Kebule.
Dlho som rozmýšlala aké bude téma prvej "disciplíny" a potom ma napadlo jedno celkom pekné.
Prvá téma bude niesť názov "Vaše ideálne/neideálne ráno" hádam Vám bude téma vyhovovať a výjdu z toho krásne dielka. Rozsah je ľubovolný, hádam mi nepošlete len jedno slovo:)) Nebude sa vypadávať bude sa bodovať, takže každý sa zúčastníte každej témy(aby ste náhodou neboli ukrátený). Bodovať budem hlavne kreativitu, pekný názov diela, čitatelnosť...nie gramatické chyby(ale nechcem sa zase utopiť v červenom mori)
Diela mi posielajte na email Meggie.Schreiber@gmail.com...ak by ste mali nejaké otázky píšte buď na email alebo do komentárov.
A to hlavné, termín odovzdania je pondelok 21.2.2011(ak by ste chceli termín predĺžiť kľudne napíšte a nejako to poriešime):))
Ak by ste neboli proti výsledné dielka by som zverejnila na blog aby sa mohli pokochať aj druhý a ticho závidieť:D
To by bolo asi všetko:) Súťažiacim držím palce:)

Konečné rozhodnutie

5. února 2011 v 11:49 | Taylorova99 |  Kecám
books

V prvom rade ma mrzí tá neaktivita na tomto blogu a aj u Sb-čok. Včera by som napísala aj poviedku, ale neuveriteľne ma bolel žlčník(taký slabý záchvat...som sa asi prežrala:D)
No a k súťaži...Nakoniec som zmenila názor, že voľné to až tak nebude. Tému Vám zadám ja a rozsah bude tiež voľný. Tak ak by ste mali záujem sa prihlásiť ani neváhajte:) Nebude to nič zložité, hovorím iba na zabavenie:)
Ak sa Vás prihlási najmenej 5 tak súťaž môže začať. Už mám pripravené dve kolá:)
A ak by bolo SB také dobré a dali by oznam na svoje blogy o tom, že sa tu bude konať súťaž budem veľmi rada:)
Aj keď pochybujem, že sa sem voľakto prihlási bola by som potešená keby sa táto literárna súťaž zrealizovala, pretože by to bolo prvá súťaž na tomto blogu. Bližšie info. napíšem až keď bude min. 5 ľudí prihlásených:)
Ďakujem za pozornosť. Vaša Meggie:)